Narnie

Pro inspiraci, když hledás celotáborovku na tábor:-)
Ráda bych, kdybyste dali vědět jestli se vám tahle CTH líbí, jestli jste ji použili, jinak dopuručuji ji lehce upravit.
Náš tábor se odehrával na břehu Slezské Harty a k dispozici jsme měli pramice a tohle vše tam je zahrnuto...
Pokud budou dotazy a nejasnosti ráda odepíšu.
Táborům zdar!


Výlet do Narnie

1. zpráva
Motto: není, motto je tajenka
Needs: staniol, kamínky (2-5cm), lístečky, 4 tužky, 4 papíry na zaznamenávání
Lidi: 1 nápověda a jeden člověk v lese pro zadání dalšího úkolu, 1 pro převzetí zprávy, (samozřejmě 1 člověk může mít více funkcí)

Hra
U vody na mělčině kamínky zabalené ve stanioly na každém kamínku je jedno písmeno a z druhé strany pořadové číslo. Všichni po pokynu sbírají a hledají a snaží se rozluštit tajenku (např. utíkejte kolem kuchyně do lesa, tam na vás nový úkol) kdo si neví rady může si přiběhnout pro nápovědu, které je 200m vzdálená, kdo přiběhne a řekne pořadové číslo a nápověda odpoví písmeno, znak, který tomu odpovídá. 1 člověk se může zeptat jenom na 1 písmeno a vrátit se k družstvu, pro nápovědu mohou přijít kolikrát chtějí. Pokud z tajenku rozluští, vykonají daný úkol (běží kolem kuchyně do lesa). V lese na ně čeká 1 osoba a sdělí další info. v lese jsou rozházeny lístečky na jedné straně je pořadové číslo a na druhé slovo. Celé družstvo se rozběhne a hledá tyto lístečky, ale nesbírá pouze přečte slovo a poř. číslo. Daná slova zapisují na papír. Pokud si myslí že znají celou tajenku (tajenka= motto=zkrácená kapitola z knížky) přesunou se co nejrychleji na táborové náměstíčko a předají zprávu hl.vedoucímu, nebo osobě která je k tomu určena.
Tajenka: Žili byli čtyři děti, jmenovali se Petr, Zuzana, Edmund a Lucie. Poslali je do domu jednoho starého profesora, který žil na venkově, patnáct kilometrů od nejbližšího nádraží a tři kilometry od nejbližší pošty. Manželku neměl a bydlel ve velikém měl pouze s hospodyní. Profesor byl velice starý, měl husté bílé vlasy. Jednou ráno lilo jako z konve a když se člověk podíval z okna, nebylo pro déšť vidět hory a lesy. „No jasně, že musí pršet!“ vztekal se Edmund. „Přestaň si stěžovat, Edmunde,“ řekla Zuzana, „vsadím se deset ku jedné, že do dvou hodin přestane pršet. Do té doby na tom nejsme tak špatně. Je tady rádio a spousta knížek.“ „Nic pro mě,“ prohlásil Petr, „já jdu prozkoumat dům.“ S tím všechno dobrodružství začalo. Byl to dům, který vám připadá nekonečný a člověk tu narazil an spoustu nečekaných míst. Brzy narazili na hrozně dlouhou místnost plnou obrazů, kde našli i celé rytířské brnění, poté následoval pokoj ověšený zelenými čalouny, kde v rohu stála harfa. A když seběhli 3 schody nahoru a 5 dolů, tak objevili malou halu a dveře vedoucí na balkon, a celou řadu navzájem propojených pokojů, kde se dalo procházet z jednoho do druhého. Krátce na to nahlédli do pokoje, který byl úplně prázdny, až na jednu skříň. „Nic tu není,“ prohlásil Petr a všichni zase vyběhli ven – všichni kromě Lucinky. Ta se pozdržela, protože ji napadlo, že by možná stálo za tu skříň otevřít.
Vítěz
Kdo je první předá zprávu určené osobě a kdo ji má bez chyb, 1 chyba = 1 minuta (čas se stopuje od vyslání sbírat kamínky). Pořadí podle času.
Co připravit před táborem
Kameny ve staniolu s tajenkou, papíry na kterých bude napsána tajenka, papír pro vedoucího s konečnou tajenkou a papír pro vedoucí s 1. tajenkou (bude říkat jednotlivá písmena, aby vyluštili tajenku z kamenů).
2. skříň
Motto: str. 13 – 15 podtržené věty. Čte se před průchodem skříně.
Když nakoukla do skříně, uviděla, že tam visí několik kabátů. Okamžitě vlezla dovnitř, vmáčkla se mezi kabáty. Dveře nechala otevřené, protože věděla, že je pěkná hloupost zavřít se ve skříni. Za chvilku se protáhla dál a zjistila, že za první řadou kabátů, visí ještě jedna. Byla tam skoro úplná tma a ona natáhla ruce před sebe, aby nenarazila nosem do zadní stěny šatníku. „To ale musí být velká skříň!“ pomyslela si Lucinka. Pak si všimla, že jí něco křupe pod nohama. Místo aby ucítila hladké tvrdé dřevo, dotkla se něčeho měkkého, sypkého a velice studeného. Vzápětí zjistila, že to co se jí otírá o tvář, už není měkká kožešina, ale něco drsného pichlavého. „No tohle, to píchá jako větve stromů!“ vykřikla Lucinka. A pak uviděla světlo. Vzápětí zjistila, že stojí uprostřed lesa, pod nohama má sníh a vzduchem poletují vločky. Ohlédla se přes rameno a tam, mezi tmavými kmeny stromů ještě viděla otevřené dveře skříně a dokonce zahlédla prázdný pokoj. „Když se něco stane, vždycky se můžu vrátit,“ myslela si Lucinka.
Needs: skříň, pro každého kápi i pro vedoucí a všechen personál, barvy DUHA na batikování
Hra
Jde spíše o symboliku nejsou za ni body, skříní procházejí aby se dostali tajuplné země Narnie. Poté v družstvech batikování kápí. Barvy se budou losovat, červená, modrá, zelená, oranžová (světle).
Co připravit před táborem
Sehnat skříň a kápi pro každého

3. setkání s faunem
Motto: str. 15 – 19 podtržené, nebo v odstavcích číst až budou mít zavázané oči (na začátku, po větu Můžeme jít) str. 19 – 29 podtržené v průběhu (např. při jídle) a str. 31 -32 až se všem rozvážou oči.
1.Vtom uslyšela dusot nějakých nohou, které se k ní blížily. Chvilku nato se mezi stromy objevila velice zvláštní postava a vstoupila do kruhu světla kolem lampy. Ten někdo nebyl o mnoho větší než Lucinka, od pasu nahoru to byl člověk, ale nohy vypadaly jako kozí a místo chodidel měl kopýtka, měl také ocas. Kolem krku měl ten někdo červenou vlněnou šálu. Obličejík byl zvláštní, ale milý, krátkou špičatou bradku a kudrnaté vlasy, ze kterých vyrůstaly dva růžky, na každé straně čela jeden. V rukou nesl balíčky. Byl to faun a když uviděl Lucinku, trhl sebou překvapením tak silně, že je všechny upustil.
„Dobrý večer,“ řekla Lucinka.
„Dobrý večer, dobrý večer,“ řekl faun. „Promiňte – nechci být dotěrný – ale je snad možné, že byste byla dcera Evina?“
„Jmenuji se Lucie.“
„Ale s prominutím jste snad holčička?“
„Samozřejmě jsem holčička,“ odpověděla Lucinka.
„Ale ovšem, ale ovšem,“ přisvědčoval faun. „ To bylo ode mne hloupé. Al ještě nikdy jsem neviděl ani syna Adamova, ani dceru Evinu. Jaká radost. Vždyť přece – jmenuji se Tumnus.“
„Těší mě, že vás poznávám, pane Tumnusi,“ řekla Lucinka.
„Smím se zeptat, ó Lucie, dcero Evina,“ pokračoval pan Tumnus, „jak jste se ocitla v Narnii?“ „Narnie? Co to je?“ divila se Lucinka. „toto je země Narnie, to kde nyní stojíte a vše co se rozkládá mezi touto lampou a hradem Cair Paravel na pobřeží východního moře. A co vy přišla jste z Divokých lesů, nebo ze Západu? „ Já prošla jsem šatníkem z prázdného pokoje.“ Vysvětlovala. „Ach, kdybych já více studoval zeměpis, když jsem byl malý faun…“ povzdechl pan Tumnus. „Ale to přeci nejsou žádné země,“ namítla Lucinka, „je to tu kousek a je tam léto.“ „Zatímco v Narnii,“ odpověděl pan Tumnus, „vládne zima, a je tomu už velice dlouho, a budeme-li tady stát a povídat si na sněhu nastydneme oba. Dcero Evina ze vzdálené země Prázdna a Pokoje, kde věčné léto vládne slavnému městu Šat – Nik, co kdybyste šla a dala si se mnou čaj? Je to jenom kousek,“ lákal faun. „Jste moc hodný,“ řekla Lucinka, „ale nemůžu se dlouho zdržet.“ „Když se do mě zavěsíte, dcero Evina, budeme tam za chvilku. Ano dobře můžeme jít!“

2. Když se Lucinka rozkoukala uvnitř jeskyně, uviděla že v krbu hoří dřevo. Byla to malá, suchá čistá jeskyně. Na podlaze koberec a dvě křesílka, stůl, prádelník, nad krbem římsa a obraz starého fauna. Pan Tumnus prostíral k čaji. Byla to skutečně báječná svačina. Když už Lucinka skutečně nemohla, faun začal hovořit. Vyprávěl příběhy o životě v lese, o nynfách. O létě, kdy les byl ještě lesy byly pořád zelené, ale teď je pořád zima, povzdechl si. Muselo uplynou snad několik hodin, než se Lucinka zvedla k odchodu. „To už teď stejně nepůjde,“ řekl faun a velice smutně zavrtěl hlavou. „Nepůjde? Jak to myslíte? Musím okamžitě domů, ostatní mají o mě strach!“ vyskočila Lucinka „Pane Tumnusi, co je vám?“ protože faunovy oči se zaplnily slzami a začali stékat po tvářích. Faun vzlykal jako by se mu srdce mělo rozskočit, a začal kvílet. „Jsem zlý faun, od počátku světa nejspíš nebyl horší!“ „A co jste udělal?“ chtěla vědět Lucinka. „Dal jsem se do služeb Bílé čarodějnice. Ona má moc nad celou Narnií, to ona dělá věčnou zimu a nikdy Vánoce, já jsem její únosce. Podívejte se na mě dcero Evina, věřila byste, že jsem takový faun, co potká v lese chudáčka dítě, které nikomu nikdy neublížilo, pozve ho domů, aby ho odevzdal Bílé čarodějnici?“ „Víte pane Tumnusi,“ začala pomalu Lucinka, „je pravda, že to bylo dost ošklivé, ale když je vám to tak strašně líto, tak to už určitě podruhé neuděláte.“
„Dcero Evina, vy mě nechápete?“ řekl faun, „já to dělám právě teď!“ „Jak to myslíte?“ vykřikla Lucinka. „Vy jste to dítě? Mám příkaz od Bílé čarodějnice, že až někdy v lese uvidím dceru Evinu, nebo syna Adamova, mám je chytit a předat jí je,“ vysvětlil pan Tumnus, „když to neudělám, ona se určitě dozví, nechá mi useknout vousy, uřezat nohy a jestli se hodně rozzlobí, tak mě promění v kámen v tom jejím strašném domě. Do té doby než se zaplní čtyři trůny na Cair Paravelu.“ „To mě moc mrzí, ale prosím vás nechte mě dojít domů,“ prosila Lucinka. „Jistěže nechám,“ pokyvoval Faun, „teď teprve vidím jací jsou lidé, ale musíme vyrazit ihned.“ Oba vstali a plížili se jak nejrychleji mohli. „Odtud cestu znáte?“ zeptal se pan Tumnus. „Ano vidím dveře šatníku, doufám, že nebudete mít kvůli mně velké potíže.“ Za chvilku se Lucinka otírala o kabáty ve skříní a vyskakovala v prázdném pokoji.

3. „Jsem tady nic se mi nestalo, vrátila jsem se v pořádku,“ volala Lucinka. „Co to prosím tě vykládáš?“ zeptala se Zuzana. „Aha ty ses nám schovávala!“ řekl Petr, „chudinka Lucie, ty se schováváš a nikdo si toho nevšimne, to musíš se schovat déle.“ „Vždyť jsem byla pryč celé hodiny,“ namítla Lucka. „Zbláznila se,“ prohlásil Edmund a zaťukal si na čelo. „Jak to myslíš Lucko?“ zeptal se Petr. „Jak to říkám,“ odsekla Lucka, „bylo po snídani, když jsem vlezla do skříně, měla jsem svačinu a stalo strašně moc věcí.“ „Nebuď hloupá Lucko,“ okřikla ji Zuzana. „Z toho pokoje jsme vyšli teprve před chviličkou a to jsi byla s námi.“ „Ne je tam kouzelná skříň, uvnitř je les a sněží tam jmenuje se to Narnie, je tam faun a čarodějnice. Pojďte se podívat.“ Ostatní nevěděli co si mají mysleta tak se vrátili s Lucinkou do pokoje. „Prosím tě ty huso,“ ušklíbla se Zuzana, když rozhrnula kabáty a nakoukla dovnitř, „vždyť je to jen obyčejná skříň, tadyhle má zadní stěnu.“,

Hra
Den trifidů (zdroj zlatý fond her). Náročná půldenní hra se začátkem brzo ráno. Děti se vzbudí a při buzení se jim zavážou oči, musí se poslepu obléct, vzít si nejnutnější věci, skromně posnídají a jsou vysláni na cestu k faunovi. Všechny vede nejmladší dítě v oddíle. Cestou se zamýšlejí nad tím co tu vlastně děláme, proč jsme na světě. Součásti pochodu bude i plnění úkolů (např. udělat čtverec – jen se zavázanýma očima) ty se obodují. Podle trvání budou na trase i jíst.
Vítěz
Družstvo, které má za úkoly nejvíce bodů, čas strávený na trase nehraje roli.

4. doma u bobra
Motto: str. 58 – 67 podtržené a 71 - 81 podtržené
Tenhle profesorův dům byl tak starý a slavný, že sem přijížděli lidé ze všech koutů a žádali o dovolení, aby si ho směli prohlédnout. Když přijela taková skupinka návštěvníků tak je hospodyně paní Macreadyová vodila po domě, vykládala jim o obrazech, brnění, vzácných svazcích v knihovně. Paní Macreadyová nesnášela vyrušování, když vykládala návštěvníkům vše co věděla.
Jednou Petr s Edmundem prohlíželi brnění a uvažovali, jestli by se dalo rozebrat, kyž vběhli dívky a varovaly: „Pozor jde sem Macreadyová a s ní celá parta!!!“ „Mizíme,“, prohlásil Petr, ale paní Macreadyová jim byla pořád v patách až si Zuzana ulevila: „Mizerní výletníci, pojďte se schovat o toho pokoje se skříní, tam snad nepůjde.“ Ale jen vběhli dovnitř uslyšeli z chodby hlasy. „Honem,“ sykl Petr a otevřel šatník dokořán.
„Ať si ta Macreadyová pospíší a už ty lidi odvede,“ řekla po chvíli Zuzana. „Už mě všechno bolí.“ „Něco se mi lepí na záda,“ postěžoval si Petr. „Není to studené?“ zeptala se Zuzana, „opírám se o strom! Koukejte, tamhle je světlo.“ „Páni je to tak,“ zvolal Petr. „Všude kolem jsou stromy a sníh. Tak to vypadá že jsme se dostali do Lucčina lesa. Omlouvám se že jsem ti nevěřil. Podáš mi ruku?“ „Jasně,“ řekla Lucinka a napřáhla ji. „Co uděláme teď?“ zeptala se Zuzana. „Co uděláme?“ opakoval nevěřícně Petr. „Přece prozkoumáme les, ne? tohle bude dost velké dobrodružství!“ řekl Petr a první vykročil do lesa. „A kam vlastně jdeme?“ zeptala se Zuzana. „Co zajit na návštěvu k panu Tumnusovi?“ navrhla Lucinka. „To je ten hodný foun o kterém jsem vám vyprávěla.“ Lucinka je vedla dobře až do malého údolíčka a nakonec přímo ke dveřím jeskyně pana Tumna. Tam na ně ale čekalo hrozné překvapení. Dveře byly vylomeny z pantů a rozsekané na kousíčky.
„Co je tohle?“ shýbl se Petr. Povšiml si kusu papíru. „Je tam na něm něco napsáno?“ ptala se Zuzka. Všichni vyšli před jeskyni a četli:

,Dřívější obyvatel tohoto obydlí, faun Tumnus, byl zatčen a bude postaven před soud pro velezradu proti Její císařské Výsosti Jadis, královně Narnie, paní na Cair Paravelu, Císařovně Osamělých ostrovů atd., a také za napomáhání nepřátelům svrchuřečené výsosti, přechovávání špehů a bratříčkování s lidmi.
Podepsán MAUGRIM, kapitán tajné policie.
NECHŤ DLOUHO ŽIJE NAŠE KRÁLOVNA!

„Kdo je ta královna Lucko?“ zeptal se Petr. „Ona není vůbec opravdová královna,“ vysvětlovala Lucinka. „Je to hrozná čarodějnice. Každý – všichni z lesa – ji nenávidí. „Já nevím, jestli má cenu chodit dál, co se prostě vrátit domů?“ ozvala se Zuzana. „Ale to nemůžeme, to nemůžeme,“ ohradila se náhle Lucinka. „Copak to nechápeš? To kvůli mně se dostal pan Tumnus do nepříjemností. Schoval mě před čarodějnicí a ukázal mi cestu zpátky. Musíme se pokusit ho zachránit, prostě musíme!“
„Támhle nalevo se něco hýbe!“
Napínali zrak, jak se dalo, a nikomu z nich nebylo dvakrát obře po těle. „Je to – je to nějaké zvíře,“ řekla Zuzana. „Hele! Hele! Honem támhle jeto.“ O chviličku později neznámý vykoukl za stromem, rozhlédl se kolem dokola, jako by se bál, že ho někdo sleduje, řekl: „Pšt!“, gestem naznačil, ať jdou za ním do hustšího lesa, a zmizel. „Já už vím co to je, bobr viděl jsem jeho ocas. Tak pojďme zkusíme jít za ním, kdyby se ukázalo, že je to nepřítel tak snad na jednoho bobra my čtyři budeme stačit.“
„Jste synové Adamovi a dcery Eviny?“ řekl. „Patříme k nim,“ odpověděl Petr. „Pššššššt!“ sykl bobr. „Ne tak nahlas, prosím. Dokonce ani tady nejsme v bezpečí.“
„A co pan Tumnus?“ zeptala se Lucinka. „Kde je?“
„Pšššššt,“ řekl bobr, „tady ne. musím vás odvést někam, kde si budeme moct v klidu promluvit a taky se najíst.“ Všichni teď bobrovi důvěřovali. Spěchali za svým novým přítelem, který je vedl překvapivě rychle těmi nejhustšími úseky lesa, náhle stromy před nimi začali řídnout a země se prudce svažovala. Za minutku vyšli pod širé nebe. Přímo před nimi byla postavená hráz. Uprostřed ní stál zvláštní domeček. „Tak jsme tady,“ řekl pan bobr, „půjdu první. Jen dávejte pozor ať neuklouznete.“
„Jsme tady paní bobrová, našel jsem je, syny a dcery Adama a Evy!“ „Konečně jste přišli!“ řekla paní bobrová a vztáhla k nim vrásčité packy. „Konečně! Ani jsem nevěřila, že se tohoto dne dožiju! Brambory se vaří, konvice zpívá.“ Za pár minut si už všichni přisouvali stoličky a těšili se jak si pochutnají.

Needs: 4 syrová vejce, 4 ešusy, krabička sirek, 16 provázků (délka 1m)
Lidi: fce kontrolor družstva jestli se dotýká ohně (nemají na starosti své družstvo)
Hra
Úkolem každého družstva je uvařit vajíčko natvrdo, oheň musí být na vodě a nesmí se ho dotýkat.časový limit 1,5 hod. od vysvětlení zadání.

Vítěz
Hodnotí se kvalita vajíčka, aby bylo natvrdo a hlavně jedlé. Hodnotí je kuchaři a ostatní objektivní lidi. Pokud bude víc vajec stejné kvality, hodnotí se čas odevzdání (čím dřív tím líp).

5. cesta
Motto: str. 86 – 95 podtržené a str. 111 – 112 podtržené
„A teď nám řekněte co se stalo s panem Tumnusem.“
„Ach to je zlé,“ řekl pan Bobr „ je jisté. Že ho odvedla tajná policie do domu čarodějnice a málokdo koho odvedou ještě někdy vyjde ven. Celé nádvoří je plné soch jsou to ti, které proměnila v kámen…“
„Nemohli bychom vymyslet nějaký plán?“ přemýšlel nahlas Petr. „Nemá to cenu synu Adamův a už vůbec to nemá cenu abyste so o to pokoušeli zrovna vy, ale teď když se vrací Aslan.“
„Kdo je Aslan?“ zeptala se Zuzana.
„Aslan?“ opakoval nevěřícně bobr. „Copak to nevíte? Je to král. Je to pán celého lesa, ale víte, bývá tady málokdy. Za mého života a za života mého otce se to ještě nestalo. Ale doneslo se k nám, že se vrací. Teď, právě v tuto chvíli je tady v Narnii. On všechno napraví, ostatně ono je jedno proroctví:

Zlu se všechny plány zhatí, až se Aslan zpátky vrátí,
přinese nám jeho řev místo smutku smích a zpěv.
Kde král Aslan zuby cení, tam se zima v jaro změní,
Kde ta hříva zavlaje, sníh a led hned roztaje.

„A uvidíme ho?“ ptala se Zuzana.
„Proto jsem vás přivedl, dcero Evina. Mám vás dovést tam, kde se s ním setkáte,“ vysvětlil pan Bobr.
„Je – je to člověk?“ ptala se Lucinka. „Aslan a člověk!“ pokáral ji přísně pan Bobr, „Aslan je lev, a jaký lev – veliký, největší lev!“
„Moc rád bych ho viděl,“ řekl Pert, „i když bych byl nejspíštaky vyděšený, kdybyk tomu doopravdy došlo.“
„Správně tak synu Adamův,“ pochválil ho pan Bobr. „A také se to stane. Dostal jsem zprávu, že se s ním máme sejít u Kamenného stolu. Je to pěkný kus cesty po proudu. Dovedu vás tam. „Ale co bude s chudákem panem Tumnusem?“ starala se Lucinka. „Nejrychleji mu pomůžete, když se setkáte s Aslanem. Jak bude jednou s námi, můžeme něco dělat. A vás potřebujeme také ono je totiž proroctví“

V Cair Paravel až k trůnu znova
Pozvedne se krev Adamova,
Nastane dobra vláda nová.
Proto se čarodějnice neustále pase po každém člověku, který se v Narnii objevil. Čekala na vás mnoho let, a kdyby věděla, že jste čtyři, byla by mnohem nebezpečnější.“ „Co s tím máme společného?“ divil se Petr. „To je další proroctví,“ vysvětloval bobr. „V Cair Paravelu jsou čtyři trůny a v Narnii se říká, že až na ty čtyři trůny usednou dva synové Adamovi a dvě dcery Eviny skončí vláda Bílé čarodějnice, ale taky její život.“ Všechny děti tak pozorně poslouchaly, co jim pan Bobr povídá, že si už dlouhou dobu nevšímali něčeho jiného. Lucinka se najednou zeptala: „Počkat – kde je Edmund?“
Chvilku bylo vyděšené ticho a pak se všichni začali jeden přes druhého ptát: „Kdo ho viděl naposled? Jak dlouho je pryč? Je venku?“
„Měli bychom se asi rozdělit a vydat se na všechny čtyři strany,“ plánoval Petr.
„A proč?“ ptal se Bobr.
„No přece hledat Edmunda!“
„Toho nemá cenu hledat!“
„Jak to myslíte?“ ptala se Zuzana.
„Vím kam šel,“ vysvětloval Bobr, „copak to nechápete? Šel k ní! k Bílé čarodějnici, všechny nás zradil.“ „Ale prosím vás co to je za nesmysl? Odkud by znal cestu?“ ptal se Petr. „Byl už někdy v této zem?“ ptal se Bobr. „Ano,“ řekla skoro šeptem Lucinka.
„A řekl vám s kým se setkal?“
„Ne, to ne,“ uvědomila si Lucinka.
„V tom případě dejte na mě, ten už se s čarodějnicí setkal a dal se na její stranu.“
„Copak nám nikdo nepomůže?“ zakvílela Lucinka.
„Jenom Aslan,“ odpověděl bobr. „Musíme jít za ním, on je naše jediná šance! Musíme pryč, nesmíme ztratit ani chviličku.“
Hra
Hra z kopce na kopec (zdroj: Zlatý fond her)

6. jak to bylo s Edmundem
Motto: str. 97 – 108 a str. 121 – 123 podtržené
Určitě chcete vědět, co se stalo s Edou. Poslouchal o čem se hovoří, a také se mu to moc nelíbilo. Poslouchal až do chvíle, kdy jim pan Bobr vyprávěl o Aslanovi a vysvětlil jim celý plán setkání s ním. V té chvíli se začal tichounce protahovat pod závěsem, který visel ve dveřích. Zmínka o Aslanovi v něm vyvolávala záhadný děsivý pocit, stejně jako v ostatních vyvolávala záhadný nádherný pocit. Nesmíte si myslet, že byl Edmund zlý, chtěl být princem. „Protože,“ říkal si, „ti všichni, co o ní říkali ty ošklivé věci jsou její nepřátelé, a nejspíš ani polovina z toho není pravda. Na mě byla hodná opravdu hodná. Podle mě je rozhodně lepší než ten příšerný Aslan!“ Takhle v duchu si omlouval to, co dělal. Moc dobrá výmluva to nebyla, v hloubi duše i on věděl, že Bílá čarodějnice je zlá a krutá. Zapadal do hlubokých závějí a každou chvíli uklouznul na zamrzlé louži. Děsivé bylo ticho a osamělost. Nakonec se dostal o míst, kde byla země rovnější a údolí se rozšířilo. A tam, na protějším břehu řeky, už velice blízko, uviděl na malé planince mezi dvěma kopečky – ano, to určitě musel být dům Bílé čarodějnice. Překročil po ledě řeku a došel až k domu. Byl tam veliký kamenný oblouk a dokořán otevřená těžká kovová brána. Edmund se připlížil k bráně, nakoukl do nádvoří, a při tom pohledu se mu srdce v těle málem zastavilo. Hned za branou stál obrovský lev, Eda se bál pohnout. Pak mu to začalo být divné a teď si vzpomněl co říkal pan Bobr o B9lé čarodějnici, proměňuje živé tvory v kámen. Edmund se pomaloučku přiblížil ke lvovi a rychle se ho dotknul, byl chladný jako kámen. Než došel op polovičky, všiml si, že všude kolem jsou desítky soch. Na opačném konci nádvoří zpozoroval dveře. Došel k nim a na prahu ležel vlk. „To nic, to nic to je jen kamenný vlk.“ Uklidňoval se. Mohutný tvor vstal a zavrčel: „Kdo je to? Stůj cizinče a řekni mi kdo jsi!“ „S dovolením pane,“ vykoktal Eda, který se třásl tak, že skoro nemohl mluvit, „já jsem Edmund, syn Adamův, kterého její výsost potkala nedávno v lese.“ „Řeknu to Její výsosti,“ kývl vlk. „Ty zatím stůj tady na prahu, je-li ti život milý.“
Konečně velký vlk – jmenoval se Maugrim a byl náčelník tajné policie Bílé čarodějnice přiběhl zpátky a řekl: „Pojď dál! Šťastný miláčku královnin – nešťastníku.
„Jsem tady, Vaše Veličenstvo, „ řekl Edmund a spěchal k ní. „Jak se opovažuješ přijít sám? Neřekla jsem ti snad, abys s sebou přivedl i ostatní?“ „Prosím Vaše Veličenstvo,“ vysvětloval Edmund, „dělal jsem co jsem mohl. Přivedl jsem je docela blízko jsou v malém domku Bobrových.“ Na tváři čarodějnice se zrodil krutý úsměv. „To je všechno co mi jdeš říct?“ zeptala se. „Ne, to ne,“ zarděl se Edmund a vyklopil jí všechno co slyšel. „Cože Aslan?“ vykřikla královna dál si ho nevšímala a zatleskala okamžitě se objevil trpaslík. „Připrav saně, okamžitě!“ Edmund byl zatím zklamaný, očekával, že k němu teď čarodějnice začne být milá, jako naposled. Než vyjeli zavolala Maugrima, který se přiřítil k saním. „Vezmi s sebou nejrychlejší vlky a běžte okamžitě do domu Bobrů,“ řekla Čarodějnice. „Všechno, co tam najdete zabijte.“ „Poslechnu a slyším královno,“ zavrčel vlk a vyrazil do tmy. Mezitím trpaslík práskl do sobů a Čarodějnice s Edmundem vyjeli bránou ven do tmy a mrazu.
Hra
Signalizace, z jedné strany louky poslat zprávu dále.

7. útěk před vlky
Motto: str. 123 vlnkovatě podtržené před hrou a str. 133 - 139 podtržené po hře
Před hrou
Za pár minut vlci čenichali na hrázi kolem bobřího domku, našli ho samozřejmě prázdný. Pro bobry i pro děti by bylo určitě hrozné, kdyby noc zůstala jasná, protože pak by vlci mohli sledovat jejich stopu – a vsadím se, že by je dohonili dřív, než by se dostali do jeskyně. Teď už zase sněžilo, stopa vychladla a dokonce i otisky nohou byly zaváté.
Po hře
Zatímco se trpaslík a Bílá čarodějnice byli mnoho mil od bobrů a dětí, ti kráčeli dlouhé hodiny o kraje, už dávno odložili kožichy. Kousky prosluněné cesty se střídaly s chladnými zelenými houštinami či širokými mýtinami, kde nad jejich hlavami rozkládaly své střechy z listí vysoké jilmy. „Už to není daleko,“ prohlásil pan Bobr a vedl je vzhůru do kopce po velice silném, pružném mechovém koberci. Takové stoupání po těžkém dnu není nic příjemného a všichni funěli a lapali po dechu. A právě když Lucinka uvažovala, že se nejspíš nahoru nedostane, najednou nahoře byli! Zaslechli po pravici hudbu. Když se za tím otočili, uviděli to za čím přišli. Aslan stál uprostřed hloučku tvorů, kteří ho v půlkruhu obstoupili.
Pokud jde o Aslana samotného, bobři ani děti nevěděli, co říct nebo co udělat, když ho spatřili. „Tak jděte,“ zašeptal pan Bobr. Petr si uvědomil. Že je to na něm, přistoupil ke lvu a řekl: „Přišli jsme Aslane.“
„Vítám tě, Petře, synu Adamův,vítejte, Zuzano a Lucie dcery Eviny. Vítejte bobři. Ale kde je ten čtvrtý?“ zeptal se Aslan. „Pokusil se je zradit a přeběhl k Bílé čarodějnici,“ řekl pan Bobr. „Byla to zčásti moje vina Aslane. Zlobil jsem se na něj a zčásti jsem jej postrčil ke zlu.“ Řekl Petr. „Prosím Aslane,“ ozvala se Lucinka, „nemůžeme něco udělat a Edmunda zachránit?“
„Učiníme všechno,“ kývl Aslan, „ale možná to bude těžší než se domníváš.“

Hra
Máme bobky z vlků nehraje jen hl.vedoucí a kuchyň jinak všichni, je to důležité, aby to dětem nepřišlo jako trapas. Vedoucí běží jako první!
Vítěz
Družstvo, které vyhraje závod.

8. boj o bratra
Motto: str. 126 – 129 podtržené a str. 143 – 145
Před hrou
Edmund jel s čarodějnicí na saních a všiml že sníh je mokřejší a je mnohem menší zima. Náhle saně uvízly tak důkladně, že s nimi nikdo nepohnul. „Musíme jít dál pěšky,“ rozhodla čarodějnice, „svaž tomu lidskému tvoru ruce za zády a chytni konec provazu a vezmi s sebou bič!“ Edmunda donutili jít pěšky daleko. Dál než by si byl pomyslel, že vůbec někdo může dojít. Byl tak strašně moc unavený, že si neuvědomoval, jak je hladový a žíznivý. Náhle mezi ně vpadl vlk. „Viděl jsem je. Všichni jsou u Kamenného stolu!“ Trpaslík Edmunda pevně připoutal ke stromu. „Připrav oběť,“ řekla Čarodějnice. A trpaslík rozepnul Edmundovi límeček a odhrnul mu ho od krku. Pak Edmund uslyšel podivný zvuk – svist – svist. Bylo to broušení nože.
Po hře
Když se druhý den ráno děti probudily první co se dozvěděli od paní bobrové bylo, že jejich bratr byl včera v noci zachráněn a přinesen do tábora. A skutečně uviděli Aslana a Edmunda jak se spolu procházejí v trávě a byl to rozhovor na který Edmund na celý život nezapomněl. Když se přiblížili ostatní, Aslan jim vyšel vstříc a vedl Edmunda s sebou. „Tady je váš bratr,“ řekl, „a – není třeba s ním mluvit o tom, co už pominulo.“
Needs: 4 pramice, 4 kotlíky, 4 gulášové polévky, 4 mapy okolí, list s básní
Lidi:
Hra
Jeden člen družstva (dominantní) je unesen a autem jsou odvezeni na 2. břeh Slezské Harty. V táboře okolo 3 hod ranní poplach a vysvětlena situace a úkol aby zachránili svého člena musí se k němu dostat po souši, každý si s sebou bere ešus bandasku s pitím. Celé družstvo (i s vedoucím) vyráží podle mapy, pokud je připraveno musí projít kontrolou (zdravotníkem) zhruba v půlce cesty čeká kuchař s musí uvařit 1 litr polévky a ten sníst (kotlík i guláš dostanou od kuchaře)a v průběhu vaření mají za úkol naučit se básničku nazpaměť. Až dojdou k místu kde je jejich člen družstva, aby byl jim vydán musí přednést báseň (stačí jeden člen), 5 lidí z družstva ukázat každý jiný uzel. Za každou chybu v básni a za špatně udělaný uzel + 1minuta čekání a poté je jim vydán člen družstva a pranice, nyní stačí převést celé družstvo na břeh kde je tábor.
Vítěz
Družstvo, které je kompletní na táborovém náměstí.

9. návštěva královny
Motto: str. 148 - 152 v odstavcích před hrou a 153 v odstavci pohře
Před hrou
„Královna Narnie a císařovna Osamělých ostrovů si od tebe žádá slib bezpečného průchodu. Přeje si s tebou mluvit, „ řekl trpaslík, „ve věci, která je právě tak ve tvém zájmu, jako v jejím.“
„ Královna Narnie, to zrovna,“ušklíbl se pan Bobr. „Taková drzost se hned tak - „ „ Klid, Bobře,“ přerušil ho Aslan. „Všechny tituly budou brzo navrceny jejich právoplatným nositelům. Do té doby se o ně nebudeme přít. Řekni své paní, že ji zaručím bezpečný průchod pod podmínkou, že svou hůlku zanechá tamhle pod tím velkým dubem.“
Za pár minut vyšla na vrchol hory sama Čarodějnice, zamířila přímo k nim a zastavila se před Aslanem. Třem dětem, které se s ní ještě nesetkaly, přeběhl při pohledu na její tvář mráz po zádech. Zvířata začala vrčet. Přestože slunce jasně zářilo, všem bylo nejdenou zima. Pouze dva z přítomných zůstali klidní: Aslan a sama Čarodějnice. Bylo to zvláštní vidět ty dvě tváře – zlatou a mrtvolně bílou – tak blízko u sebe. Čarodějnice však nepohlédla Aslanovi přímo do očí. „Máš tady zrádce, Aslane,“ řekla Čarodějnice. Všichni přítomní samozřejmě věděli, že myslí Edmunda, ale Edmund po tom všem, co měl za sebou, a po tom ranním rozhovoru už dávno přestal myslet sám na sebe. Jen se díval na Aslana. Nezáleželo na tom, co Čarodějnice říká.
„Budiž,“ řekl Aslan, „ale proti tobě se neprovinil.“ „Už jsi zapomněl na starou magii?“ zeptala se Čarodějnice. „Řekněme, že zapomněl, pověz mi o ní něco“ odpověděl Aslan. „Já mám tobě vykládat co je napsáno na Kamenném stole?Víš dobře, že kažý zrádce náleží dle zákona mě a že za každou zradu mám právo zabít. Takže to lidské stvoření je moje propadl mi životem, jeho krev patří mě. Pokud nedostanu krev jak praví zákon bude Narnie vyvrácená z kořenů a vyhlazena ohněm a vodou.“ „to je pravda,“ přikývl Aslan, „to nepopírám.“ Edmund stál po Alanově boku a celou dobu z něj nespouštěl oči. se staženým hrdlem přemítal, jestli by snad neměl něco říci. cítil, ale že může vyčkávat a pak udělat co se mu řekne. „Ustupte stranou,“ řekl Aslan, „promluvím si s Čarodějnicí o samotě.“ Všichni poslechli. byla to strašná chvíle jen se dívat jak Aslan a Bílá Čarodějnice spolu vážně a tiše hovoří.
Po hře
Konečně uslyšeli Aslanův hlas: „Všichni se můžete vrátit, vyřešil jsem to. bílá Čarodějnice se vzdala nároku na krev vašeho bratra!“ „Jakou mám záruku, že svůj slib dodržíš?“ zeptala se čarodějnice. „Háááá-á-ááárrr!“ zařval Aslan, jeho obrovská tlama se otevírala víc a víc a jeho řev sílil a sílil. Čarodějnice, která na něj nejdřív chviličku zírala s ústy dokořán, si rychle vykasala sukni a pádila pryč jako o život.

Needs: potraviny, 4 kotlíky, 4 krabičky zápalek

Hra
Uvařit kuchařům jídlo pouze z potravin, které dostanou, pokud bude hezky nechala bych je ať pro ně plavou k pranici, od břehu vzdálené 15m, nemusí být ani hloubka, určitý časový limit např. 2 hodiny.
Vítěz
Kdo má nejchutnější jídlo, nejoriginálnější atd.

10. oběť
Motto: str. 158 – 165 podtržené
Dívky potichu tápaly mezi ostatními spáči, až se vykradli ze stanu ven. Jasně svítil měsíc a všude bylo naprosté ticho. Náhle Zuzana popadla Lucinku za paži a řekla: „Koukej!“ Na druhé straně tábora, tam kde začínaly stromy uviděly lva, jak pomalu kráčí o nich směrem do lesa. Vyrazily za ním. Sledovaly ho dál a dál, do temných stínů a zase do bledého měsíčního svitu. To nebyl Aslan, kterého znaly. Ocas i hlavu měl svěšené a pomaličku se šoural jako by byl velice, velice unavený. „Děti, proč mě sledujete?“ zeptal se jich. „Prosím, můžeme jít s tebou – ať jdeš kam jdeš?“ zeptala se Zuzana. Po chvilce přemýšlení Aslan řekl: „Budu rád, když budu mít dnes společnost. Ano můžete jít se mnou, ale musíte mi slíbit, že až vám řeknu, tak se zastavíte a dál mě necháte jít samotného.“ Po chvíli stoupali po svahu vzhůru k místu, kde stál Kamenný stůl, u posledního stromu se Aslan zastavil a řekl: „Tady musíte zastavit. Ať se děje cokoliv, nikdo vás nesmí vidět. Sbohem.“ Lucinka se Zuzanou se přikrčily v křoví a hleděly za ním. Kolem Kamenného stolu se tísnil velký dav, a přestože svítil měsíc, mnozí z přítomných svírali pochodně hořící zlým rudým plamenem. Ale jací to byli tvorové! Trolové s příšernými zuby, vlci, muži s býčími hlavami, duchové zlých stromů a jedovatých rostlin, skřeti, ježibaby inkubové, lesní muži i trojhlaví obři. Přímo uprostřed stolu stála Čarodějnice. Mezi stvořeními se náhle ozvalo zděšené vytí, blekotání, spatřili přicházet obrovského lva a zdálo se, že dokonce i Čarodějnici na chvíli ochromil strach, ale pak se divoce a bouřlivě rozesmála. „Ten hlupák!“ vykřikla, „ten hlupák skutečně přišel. Svažte ho! Pevně!“ Lucinka a Zuzana zatajily dech a očekávaly, že Aslan zařve a vrhne se na nepřátele. Ale nestalo se nic. Ježibaby se na Aslana vrhli, na pomoc na něj skočili trpaslíi a společně lva převrátili na záda a svázali mu všechny tlapy. „Stát!“ zavelela jim Čarodějnice, „nejdří ho oholte.“ Její stoupenci znovu propukli ve zlomyslný smích ve chvíli, kdy jeden z trolů s nůžkami v ruce přidřepl u Aslanovy hlavy. Cvak – cvak – cvak, na zem začaly odpadávat záplavy zlatých kudrn. „Nasaďte mu náhubek!“ přikázala Čarodějnice. Dívky pár minut Aslana ani nezahlédly – tak hustě se po něm hemžily všechny ty příšery, co ho kopaly, tloukly, plivaly a vysmívaly se mu. Konečně toho měla ta chátra dost. Vlekli stoutaného lva s obvázanou tlamou ke Kamennému stolu. A zase začli uvazovat a utahovat provazy, když byl Aslan připoután, Čarodějnice začala brousit nůž. Když na jeho čepel dopadlo světlo pochodní, zdálo se že nlž je z kamene a ne z oceli. Pak těsně předtím, naž zasadila ránu, sklonila se k němu a chvějícím hlasem řekla: „Tak vidíš, kdo teď vyhrál? Ty blázne, ty sis myslel, že tímhle zachráníš toho lidského zrádce? Teď zabiju místo něj tebe, protože tak jsme to dojednali, a staré magii bude učiněno za dost. Ale až budeš mrtvý, co mi zabrání zabít i jeho? Chci jenom abys věděl, že jsi mi nejen daroval Narnii navěky, ale že jsi vlastní život ztratil a jeho nezachránil. A s tím vědomím zoufej a zemři.“
Needs: různé věci kolem ohně, ohniště
Hra
Hraje se po setmění, v temném lese je udělán oheň kolem něho jsou různé věci a 2 vedoucí, úkolem je se k ohni přiblížit, aby nebyli viděni a zapamatovat si co nejvíce věcí kolem ohně, k ohni vycházejí po 2 minutách. Když se vrátí dostanou papír a musí do 1 min. napsat co viděli. Špatná odpověď bod mínus, dobrá bod + něco zapomněli – nic.
Vítěz
Zvítězí to družstvo, které má průměrně nejvíce správných odpovědí.

11. Bude boj!
Motto: 167 – 178 v odstavcích a podtržené a str. 184
Čarodějnice zavelela: „A teď všichni za mnou! Vyřídíme to co v téhle válce vyřídit zbývá! Nepotrvá dlouho rozdrtit tu lidskou havěť i zrádce, když ten velký hlupák, ten velký kocour tu leží mrtev.“ Jakmile les znova ztichl, vyplížily se Zuzana a Lucinka na náhorní planinu. Tma byla hodně na ústupu. Každá z dívek zahlédla bílou tvář té druhé. Nespočetněkrát šli od mrtvého Aslana k východnímu kraji kopce a zase zpátky, aby se alespoň trochu zahřály, ale nohy už měly hrozně unavené. Vtom za sebou uslyšely silný zvuk – obrovské prasknutí, ohlušující duněn. „Co to je?“ chytila Lucinka Zuzanu za paži. „Já se bojím otočit,“ řekla Zuzana, „děje se něco hrozného.“
Kamenný stůl byl zlomený na dvě části, velká puklina se táhla od jednoho konce k druhému, a Aslan byl ten tam. „Kdo to provedl?“ vykřikla Zuzana. „Co to znamená? Je to kouzlo?“
„Ano,“ ozvalo se za jejich zády. A tam stál Aslan, leskl se ve vycházejícím slunci a byl větší než dřív. „Ty nejsi mrtvý Aslane?“ zeptala se Lucinka. „Už ne,“ odpověděl Aslan. „Ale co to má všechno znamenat?? Zeptala se Zuzana. „To znamená,“ odpověděl Aslan, „že i když Čarodějnice znala Starou magii, existuje magie ještě starší, o té nevěděla nic. Kdyby byla by věděla, že když místo zrádce zabit někdo, kdo se dobrovolně obětuje a nespáchal žádno zradu, stůl praskne a sama smrt začne pracovat obráceně. A teď – Máme před sebou dlouhou cestu. Musíte jet na mně.“ Nejeli po silnice ani parkem, a dokonce ani po krotkých loukách, ale přímo přes celou Narnii, jarní Narnii. Bylo už skoro poledne, když se z příkrého svahu dívali na hrad. „ Dům Čarodějnice,“ křikl. „Dobře se držte, děti!“
„Páni, to je divné místo!“ vykřikla Lucinka.“Samá kamenná zvířata – a taky lidi! To je jako muzeum.“ „Pšt,“ upozornila ji Zuzana. „ Aslan něco dělá.“ A skutečně. Oběhl ke kamennému lvu a dýchl na něj. Nečekal ani chvilku, zprudka se otočil – skoro jako když si kočka honí ocas. Všechny sochy ožívaly. Nádvoří už nevypadalo jako muzeum,ale spíš jako zoo.
„Tak! Ti, kdo by nestačili – děti, trpaslíci, malá zvířata – musejí jet na zádech těch, kdo stačí – lvů, kentaurů, jednorožců, koní, obrů a orlů. Ti, kdo mají dobrých čich, musejí běžet vpředu s námi lvy a pomoci zjistit, kde se bojuje. Pospěšte si a seřaďte se.“
Needs: seznam věcí pro každého človíčka, obálky - 4
Hra
Po poledním klidu vyhlášen poplach, úkolem každého je rychle se sbalit věci, které dostanou na seznamu (věci potřebné k přenocování), tyto věci si musí odnést na určené místo cca 1 km od tábora a družstvo, které je na tomto místě kompletní, dostane další informaci, běžet na kopec tam vzít obálku (kde je motto 12. hry, neotevírají a přečtou si to až se utáboř i s pravidly, která jsou tam přiložena) a tu dopravit na místo, kde jsou odnešené věci.
Vítěz
Vyhrává to družstvo, které dopraví 1. obálku na dané místo.

12. Boj o Narnii
Motto: str. 186 – 187 v odstavci PŘEPSAT na papír
Petr a Edmund a celá Aslanova armáda tam zoufale bojovali proti davu děsivých tvorů, které viděla předchozí noci. Ale teď, za denního světla, vypadaly ty příšera ještě divněji, krutěji a nestvůrněji. Zdálo se, že je jejich přesila. Petrova armáda – která bojovala zády k ní – vypadala strašně pořídlá. Po celém bojišti stály a ležely sochy, takže čarodějnice se nejspíš činila s hůlkou. Teď ji ale zjevně nepoužívala. Bojovala kamenným nožem. Jejím protivníkem byl Petr a oba se bili tak divoce, že Lucinka skoro neviděla, co se vlastně děje. Viděla jen kamenný nůž a Petrův meč blýskat se tak rychle, jako by to byly tři nože a tři meče. Ti dva byli uprostřed, od nich se táhla bojová linie na obě dvě strany. Ať se Lucinka podívala kamkoliv, děly se tam hrozné věci. „Rychle dolů, děti!“ zavelel Aslan. Obě dívky seskočily. A vzápětí se ozval řev, který otřásal celou Narnii od pouliční lampy na západě až k pobřeží východního moře. Obrovské zvíře se vrhlo na Bílou čarodějnici. Lucinka zahlédla, jak k němu na vteřinu zvedla tvář s výrazem hrůzy a ohromení. Lev i Čarodějnice se převalili na zem, Čarodějnice byla vespod. V téže chvíli se všichni bojovní tvorové, které Aslan přivedl z domu ˇčarodějnice, vrhli divoce do řad nepřátel – trpaslíci s bojovými sekerami, psi s vyceněnými zuby, obr se svým kyjem (protivníky rozdupával po tuctech i nohama), jednorožci s rohy, kentauři s meči a kopyty. Petrova unavená armáda zajásala, nové posily zařvaly a nepřátelé ječeli a blábolili, až se celý les tím rámusem třásl až do kořenů.
Needs: 4x mapa tábořiště, zhruba 30 lístečků v barvách družstva, kotlíky 4x, polévky, chleby, věci na přenocování mimo tábor
Hra
Tato hra navazuje na předchozí. Po skončení 11. hry v obálce dostanou pravidla hry této. Celé družstvo, kromě instruktora se odebere asi 1,5km od tábora a utáboří se tam, udělá si večeři atd. tato hra začíná až v 1 hod a 11 min.  v tu chvíli se družstvo smí přiblížit k táboru, je vzdálené od tábora asi 500m, tam čeká vedoucí, ten blíž jít nesmí, na mapě mají vyznačená místa, kde mají položit lístek (bodově jsou různé hodnoty) v tom jim ale brání instruktoři, kuchařky, hl.vedoucí… koho chytnou ten musí odevzdat lístek a musí k svému vedoucímu pro další.
Vítěz
Kdo má nejvíce bodů za položené lístečky.

13. Králové
Motto: str.191 – 193 podtržené
Druhý den se vydali na pochod východním směrem, podél Velké řeky. Odpoledne dalšího dne dorazili až k samému jejímu ústí. Hrad Cair Paravel se tyčil nad nimi na malém kopečku. Před nimi se rozprostíralo písčité pobřeží se skalkami, jezírka slané vody s chaluhami vonícími mořem a nekonečné modrozelené vlny, které se znova a znova lámaly na pláži.
Toho dne, ve velké síni Cair Paravelu – v té nádherné síni se stropem ze slonoviny a západní stěnou pokrytou pavím peřím a východními dveřmi, které se otvírají směrem k moři – za přítomnosti všech jejich přátel a za zvuků trubek je Aslan slavnostně korunoval a uvedl je na čtyři trůny. Všichni přítomní volali: „Sláva králi Petrovi! Sláva královně Zuzaně! Sláva králi Edmundovi! Sláva královně Lucii!“
„Kdo je jednou králem či královnou Narnie, bude jím už navždycky. Neste své koruny dobře, synové Adamovi! Neste je dobře, dcery Eviny!“
Needs: u každého stanoviště tužka, papíry s úkoly a papíry na které budou soutěžící psát
Hra
Vědomostí hra, není na čas, ale na počet správně odpověděných odpovědí, každé družstvo se rozdělí na 2 půlky (vyrovnané). Je dám určitý okruh, poměrně velký 5 km (bylo by pěkné kdyby určitý úsek museli jet na lodi) a cestou potkávají lidičky (nejlépe v převleku) a plní úkoly (na splnění mají časový limit a odpovědi odevzdávají příslušnému vedoucímu)
Např.: Hlavní města Evropy
Různá data, historická, co se stalo atd.
Přiřadit spisovatele a dílo
Křesťanské vědomosti
Verbální myšlení
Prostorová představivost
analytické myšlení
indicie
Vítěz
Sečte se počet bodů od každé půlky družstva a potom se sečtou v rámci družstva a vítězí ti kdo mají nejvíce bodů.
STR. 194 – 195 PODTRŽENÉ PŘEČÍST U VYHLAŠOVÁNÍ VÝSLEDKŮ
Tento příběh téměř (ale ještě ne docela) končí. Dva mladí králové a dvě mladé královny vládli Narnii dobře a jejich vláda byla dlouhá a šťastná. Králové a královny vydávali dobré zákony, udržovali mír a zabránili i tomu, aby se zbytečně porážely zdravé stromy. Mladé trpaslíky a mladé satyry osvobodili od povinnosti chodit o školy. Uzavřeli přátelství a spojenectví se zeměmi za mořem, vykonali tam státní návštěvu a jejich vládci zase přijeli na státní návštěvu do Narnie. Jejich roky letěly, i oni sami rostli a měnili se. Z Petra se stal vysoký statný muž a velký válečník a vyl zván králem Perem Vznešeným. Zuzana vyrostal ve vysokou a půvabnou ženu s černými vlasy a králové zemí za mořem k ní posílali vyslance s žádostni o ruku. Byla zvána královnou Zuzanou Laskavou. Edmund byl vážnější a uzavřenější než Petr a v radě a při soudu nebylo nad něj schopnějšího. Říkali mu Edmund Spravedlivý. A Lucie byla plavovlasá a stále veselá a všichni okolní princové toužili po tom, aby se stal jejich královnou. Její vlastní lid ji nazýval královnou Lucii Chrabrou.
14. Skříň
Motto: Jednoho dne, kdy počasí bylo takové zrovinka jako dnes, vyjeli králové a královny na projížďku na koni, zahlédla královna Zuzana uprostřed statného lesa pouliční lampu. „Přátelé milí podívejte, strom ze železa!“ „Ale kdepak, to je lucerna, něco mi říká, že bychom měli jít tam kam ukazuje a nalezneme dobrodružství.“ Pravil král Petr. „Pak tedy ve jménu Aslanově,“ řekla královna Lucie, „pokud je to vůle nás všech, pojďme a přijměme dobrodružství, jež nás očekává.“ A tak králové a královny vstoupili do houštin a než ušli dvacet kroků, všimli si, že se už neprodírají větvemi, ale kabáty. A vzápětí už všichni vyskákali ze skříně do prázdného pokoje a už to nebyli králové a královny, ale obyčejný Petr, Zuzana, Edmund a Lucie ve svých starých šatech. Byl týž den a táž hodina, v níž se všichni schovali do šatníku. Paní Macreadyová dosud hovořila na chodbě s návštěvníky, ale do prázdného pokoje naštěstí nevešla a děti nepřistihla.
Pouze symbolika, stejně jako na začátku projdou skříní a nastupují do busu.





Motta si myslím jsou příliš dlouhé, bylo by vhodné je zkrátit a někde jsou chyby takže raději přečíst na nečisto a pak až před dětmi
OBLEČENÍ
• V neděli 2. den tábora dostane každý kápi, tu si nabatikuje
• Po hře č. 8 budou mít soutěže každý den ve stanovený čas, budou mít možnost plnit něco jako bobříky a za splnění dostanou určitý počet bodů
• Za 100 bodů (součet z více bobříků) dostanou oblečení (něco jako když jsme ve vsi měli duchařinu a alá trapistický klášter) toho by měli dosáhnout všichni
• Za další body by dostávali další kusy oblečení např, pásek, šperky, meč atd. aby bylo vidět kdo se nejvíce snažil
• Bobříci – uplavat určitý úsek
- uběhnout 1 km
- umět 7 základních uzlů
- poznat 10 květin
- hrát si s flowerstiky 2min aby nespadly na zem
- něco vytvořit, pokud bude kreativní odpoledne

Co sehnat před táborem
• pro každého kápi!!!
• Přehoz přes sebe (za 100b.)
• Pásky na ovázání za další body
• Odznak Narnie, který si přišijí na kápi
• Pokud bude výtvarný den tak každý vedoucí vymyslí co bude s dětma tvořit, udělala bych to otevřené, ať dítě jde tam kde ho to zajímá a ať si mohou vytvořit více věcí – koho to bude samozřejmě bavit
• Každý vedoucí dostane kápi jako dítě 2. den tábora, ale na tábor si doveze něco pod to, holky třeba i šaty (má to u sebe Ondra na ukázku)

Co domyslet do tábora
• Hra AKTIVITY na deštivý den, napíšu lístečky, ale někdo musí nakreslit plán hry
• Jak bodovat?
- Můj nápad každé družstvo má 3 litrovou sklenici a za 1. místo ve hře 200ml vody (3body) za 2. místo 150ml vody za 3. místo 100ml vody – symbol roztávajícího se ledu a oteplování, vítězství dobra


1. CHYTROST : OSEL
A – rychlost : želva
B – rozhlas : vysílání
C – volnost : pták
D – vráska . děd
E - tvrdohlavost : beran

2. ŘIDIČ : ŠOFÉR
A – střelba : terč
B – tepna : žíla
C – klobouk : kšiltovka
D – hlava : temeno
E – rozhodčí : sudí
3. KAŠPÁREK : ROLNIČKA
A – svědek – faleš
B – klokan : rohy
C - král : žezlo
D – svit – záře
E – ježibaba – nádhera
4. TELEFON : SLUCHÁTKO
A – počítač : monitor
B – tramvaj : řidič
C – fotografie : barva
D – keř : borůvka
E – velryba : voda
5. SPÍŽ : POTRAVINY
A – chatrč : rybář
B – rybník : rákos
C – celnice : clo
D – banka : peníze
E – hromosvod : blesk

Spisovatelé


A – Ch. Dickens 1. Matka
B – J. Wolker 2. O milionáři, který ukradl slunce
C – J. Foglar 3. Hoši od Bobří řeky
D – J. Neruda 4. David Copperfield
E – E. Hemingway 5. Kuřátko a obilí
F – E. Bass 6. Noc na Karlštejně
G – K. Čapek 7. Babička
H – J. Vrchlický 8. Stařec a moře
CH – B. Němcová 9. Romance o Karlu IV.
I – F. Hrubín 10. Klabzubova jedenáctka


Čtyři bratři (Filip, Kryštof, Ondřej a Martin) jsou zasnoubeni se čtyřmi slečnami (Evou, Katkou, Markétou a Zuzanou). Každá dvojice plánuje společné bydlení jinak – v chalupě, v bytě, v domku a ve vile. Přitom víme, že
 kdo si vezme Katku, bude s ní bydlet ve vile
 Filip bude bydlet v chalupě
 Kdo si vezme Zuzanu, nebude bydlet ani v bytě, ani v chalupě
 Evu si nevezme ani Filip, ani Ondřej
 Ondřej si nevezme Zuzanu

1. Které z následujících tvrzení je určitě pravdivé
A – Markétu si vezme Filip
B – Evu si vezme Martin
C – V domku bude bydlet Ondřej

2. Pokud si Zuzanu nevezme Ondřej, které z následujících tvrzení bude určitě pravdivé?
A – Evu si vezme Kryštof a budou bydlet v bytě
B – Katku si vezme Ondřej a budou bydlet ve vile
C – Katku si vezme Martin a budou bydlet ve vile


Prostorová představivost
Majka o. má na papíře

Hlavní města Evropy

A – Nizozemsko 1. Bern
B – Polsko 2. Vilnius
C – Ukrajina 3. Dublin
D – Španělsko 4. Amstrdam
E – Irsko 5. Nikósie
F – Finsko 6. Varšava
G – Maďarsko 7. Paříž
H – Chorvatsko 8. Sofia
CH – Švýcarsko 9. Helsinky
I – Bulharsko 10. Kyjev
J – Kypr 11. Oslo
K – Portugalsko 12. Madrid
L – Norsko 13. Záhřeb
M – Litva 14. Lisabon
N – Francie 15. Budapešť


Indicie
Vedoucí dává na papírkách hesla po jednom (žlutá, koláč atd.). Pokud uhádnou u 1. slova mají 6 bodů, u 2. 5 b., u 3. 4 body atd. každé družstvo může tipnou pouze jednou, pokud je to špatně nedostanou nic, ani nic jim není vzato.
Indicie 1. slova
žlutá – koláč – energie – život – rakovina – zatmění
Indicie 2. slova
rýže – moře – lom – žlutá – pohyb – poušť
Indicie 3. slova
chlad – tvrdost – šedá – socha – materiál – pazourek
Indicie 4. slova
sůl – vlny – odliv – modrá – proud – koník

SPRÁVNÉ ODPOVĚDI
Verbální myšlení
1.a, 2.e, 3.c, 4.a, 5.d
Spisovatelé
1.g, 2.b, 3.c, 4.a, 5.i, 6.h, 7.ch, 8.e, 9.d, 10.f
Analytické myšlení
1.a, 2.b
Prostorová představivost
1.c, 2.c, 3.a, 4.b, 5.c, 6.c, 7.c
Hlavní města Evropy
1. ch, 2. m, 3.e, 4. a, 5. j, 6. b, 7. n, 8. i, 9. f, 10. c, 11. l, 12. d, 13. h, 14. k, 15. g,
Indicie
1. slunce
2. písek
3. kámen
4. moře